Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Protože mít v Jižní Africe neustále na pořadu dne právě oblíbený kriket, skoky do vody, klání akvabel, cyklistické závody a v nejlepším případě kopanou zcela neznámých celků, to je pro našince utrpení. A oni a lední hokej, to nejde dohromady.
My jsme zkrátka takoví, jací jsme. My máme rádi vesměs jen hokej a kopanou. A to nejspíše proto, že v hokeji jsme globálně vcelku úspěšní a fotbal zase může hrát kdokoliv z nás bez ohledu na věk, zdravotní stav, pohlaví, společenské postavení, místo pobytu a vlastně i hrací médium, jež lze nahradit prakticky čímkoliv, do čeho se dá kopnout.
Fandíme oběma těmto sportům, byť nejednou hodně, ne-li přímo diametrálně odlišným způsobem. A také hráči jsou docela různí.
1) Zatímco na mezinárodní hokejové klání býváme natěšení už předem, fandíme a jásáme a teprve po skončení prohraného zápasu pláčeme, litujeme nebo nadáváme, při pomyšlení na podobné utkání fotbalové vesměs hážeme ručník do ringu a nadáváme už předem stejně jako během hry a po této už jsme tudíž často natolik smíření s osudem, že jenom rezignovaně mávneme rukou.
2) Když se náš hokejista popere s cizím, dají si nejednou i pořádně přes ústa. A pak jen naštvaně odjíždějí na střídačku a nemohou se dočkat, až se budou moci vrátit na led. Když naopak fotbalistu soupeř byť i jenom lehce zatahá za triko, svalí se ten ‚faulovaný‘ na zem, svíjí se v hraných bolestech a nakonec se nejednou nechá odnést ze hřiště na nosítkách, aby bylo vidět, jak mu bylo ublíženo.
3) Když se pak poperou fotbaloví fanoušci, vznikají nemalé škody na majetku, ba dochází i k újmám na zdraví, zatímco ti hokejoví si to odbydou nanejvýš tak v omezeném počtu až dlouho po utkání někde v hospodě a spraví to jen pár facek.
4) Český fotbal by bylo možno nejednou předepisovat v ordinacích lékařů jako účinný a nenávykový lék na nespavost, zatímco při hokeji fandové oka nezamhouří.
5) Zatímco na fotbale uvidíme více žen v ženských mužstvech na hřišti, při hokeji jich naopak uvidíme více v hledišti.
Tolik tedy o českém derby . Ve kterém u někoho vedou ti první a u někoho ti druzí hráči. Někdo má raději naše hokejisty, které je nejednou vidět i na americkém ledě, někdo pro změnu fotbalisty, kteří by v Americe díky svým hereckým výkonům při simulování uspěli nejspíše leda tak coby herci v Hollywoodu.
Každému co jeho jest.